Jdi na obsah Jdi na menu
 


ŽLÁBEK

1. 11. 2008
U kaplicky je umístena informacní tabulka, která ríká: „ Poutníce, stojíš pred kaplickou v údolí Žlábeckého potoka, na poutním míste kam každorocne v pondelí Svatodušní smerovala procesí z blízkého i širokého okolí, z Unhošte, Malých Kyšic, Bratronic …. Stojíš v místech, kde se v dobe tricetileté války ukrývali obyvatelé mesta Unhošte. V letech 1631, 1639 – 42, ale i samotném roce 1648 se sem Unhoštští uchylovali a ukrývali se zde jak pred oddíly švédského, tak císarského vojska. Zde tedy nalézali docasný úkryt. Nejbližším sousedem jim byl Kašpar Votava, mlynár z blízkého mlýna v Poteplí. K tomuto místu se váže i nekolik povestí: Jedna z nich vzpomíná na desetiletou Sabinu Penkavovou, dceru Unhoštského primase. Ta se pri ukrývání ve výše vzpomínané pohnuté dobe práve zde roznemohla a následkem nemoci prestala videt. Její matka jí oci lécila jen prikládáním obkladu, které mácela v cisté vode zdejšího pramene. A tehdy matka za vylécení dcery ucinila slib, že nad místem, kde pramen ze stráne vyverá, k uctení památky Panny Marie, nechá postavit kaplicku. Sabina se uzdravila a s povolením správy Krivoklátské její rodice, Jirí a Anna Penkavovi, matcin slib splnili a již roku 1649 zde nechali kaplicku postavit. Panna Maria „Žlábecku“ prokazovala dobrodiní i v dobách pozdejších. Jedním z tech, kdo jí byl neobycejne oddán, byl známý pytlák z Krivoklátských lesu Švejcar. Pred obrazem této svetice menil se v beránka a kdykoliv pohlédl do jejích nevinných ocí, bylo mu, jako by se mel káti ze všech svých hríchu, i smekal na dálku klobouk, nebo cepici, aby se pokud možno, navždycky udržel u svaté Panny Marie v milosti. Podle povesti i jeho Panna Maria ochránila pred tremi myslivci, tím, že se mohl ukrýt ve výklenku zdejší kaplicky a oni ho slepe minuli. V léte roku 1946 Žlábecké údolí navštívil Cyril Bouda, pozdejší národní umelec, tehdy již významný ceský malír a grafik, kterého tento tichý a klidný kout nadchnul tak, že si zde porídil nekolik skic, které následne použil v další umelecké cinnosti. Ješte po létech Cyril Bouda rád vzpomínal na toulky údolím Žlábek: „Tenkrát svítilo slunce a po stráních poletovali motýli. Byla tu studánka s cistou vodou, která dobre chutnala. Mám rád studánky.“. Poutníce, postuj, vzpomen zde na težké doby minulé a nenic památku, kterou nám predali naši predkové, památku, která zde v malebném údolí pretrvala veky!“
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář